Projdete-li Strakonickou ulicí okolo Husova náměstí s památníkem, postaveným v roce 1915 na památku 500 let od upálení Mistra Jana Husa skoro až k železničnímu přejezdu, upoutá Vás po pravé straně impozantní budova v novorenesančním slohu. Už před lety byla vyhlášena kulturní památkou. Je to Husův sbor církve československé husitské, přestavěný z obytného domu roku 1928 podle návrhu architekta Strebla z Plzně.
Ze zažloutlých stránek staré kroniky se dovíme mnohé o jeho vzniku :
Zdejší náboženská obec byla ustanovena v r. 1924, tehdy ještě bez onoho přívlastku „husitská“. Avšak již před tím, od r. 1921 se hnutí Církve československé na horažďovicku šířilo. Nyní velmi stručně nahlédneme do její historie, hlavně pro ty, kteří toho o její existenci mnoho nevědí: Vznikla na počátku 20. století, kdy se po dlouhém období poroby náš národ dočkal svého národního i státního života. Naši otcové se konečně směli hlásit k odkazu světové náboženské reformace, v našich dějinách nesené především snahami husitů a Českých bratří. Toto dědictví, provázené přitažlivými idejemi katolického modernismu (hnutí usilujícího o obrodu římskokatolické církve, v našem kraji reprezentovaném kupř. osobností kněze a spisovatele J. Š. Baara) a touhou našeho lidu po autentickém českém duchovním životě, pak vyústilo v založení vlastní, národní církve dne 8. ledna 1920.
Významnými byli pro naše město zejména Josef Pešek – předseda rady starších, Josef Sýkora – místopředseda, Josef Pavel – pokladník, Antonín Šebesta – tajemník a řada dalších. Vedeni touhou po zřízení vlastního stánku, zakoupili 1. 2. 1927 od cukráře p. Topičovského přízemní dům čp. 186/II a ihned přistoupili k přestavbě zakoupeného domu na sbor církve československé. Byla zakoupena dřevěná věž ze staré horažďovické radnice od stavitele V. Rádla a s velkým úsilím vytažena na střechu. Bratr Pešek získal výhodnou koupí od německé státní konzervatoře v Praze varhany a interiér sboru byl projektován tak, aby mohl sloužit i k menším divadelním a uměleckým produkcím. Přední stěnu bohoslužebného sálu vyzdobil mohutnou freskou dle Dorého skicy odborný učitel Karel Němec. Život obce se postupně stabilizoval a rozvíjel, členská základna se rozrůstala. Vedle běžného náboženského života konaly se různé pouti, např. na hrad Rábí či manifestační Husovy oslavy. Církev se zapojovala i do kulturního života města. Tak kupř. farář Jaroslav Fiedler, působící zde v letech 1946 – 1951 byl sbormistrem pěveckého sdružení Prácheň.Rádi bychom, aby budova Husova sboru zase ožila. Má skvělou akustiku a mohla by být využita např. pro pořádání koncertů. V nedávné době proběhla generální oprava střechy a každou 1. a 3. neděli v měsíci se zde v 9 hodin konají bohoslužby.
V již zmíněné staré kronice náboženské obce se také dočtete, že před více než 70 lety, 15. července 1928 otevíral Husův sbor v Horažďovicích dr. G. A. Procházka, II. patriarcha CČSH. Byl to dědeček současné farářky této církve v Horažďovicích, paní Miroslavy Jarolímové, na základě jejíhož povídání vznikl tento příspěvek.
Text: Simona Sládková, Horažďovice
Za použití textu děkujeme informačnímu serveru ŠumavaNet.CZ .